Neplatím vlastně za výuku...

Jeden můj přítel se mě zeptal: „Proč platím tolik za karate, proč trávím tolik času kolem svého syna nebo dcery, aby dělali karate?“ Musím se přiznat — já za karate neplatím! Neplatím za lekce karate svého syna nebo dcery, ani za kimono. Tak pokud neplatím za karate, za co tedy vlastně platím?

Platím za ty momenty, kdy je můj syn nebo dcera unavený/á. Kdy si myslí, že to vzdává, ale nevzdá to. Platím za příležitost, že získá dlouholeté přátele. Platím za šanci mít dobrého instruktora, který jej nenaučí jen karate, ale i dobré návyky pro život.

Platím za to, aby se moje dítě naučilo být disciplinované. Platím, aby se naučilo postarat se o sebe, aby umělo pracovat v týmu, bylo na sebe pyšné, podporovalo ostatní a respektovalo ostatní studenty v dojo.

Platím za to, aby se naučilo vypořádat se se zklamáním, když se mu nedaří správně provést techniku karate, kterou už dělalo snad tisíckrát — aby to nevzdalo a snažilo se to příště zvládnout ještě lépe. Platím za to, aby se naučilo stanovit si cíl a dosáhlo ho. Chci, aby se můj syn nebo dcera naučili, že stát se výborným karatistou nebo karatistkou znamená hodiny a hodiny tvrdé dřiny, a úspěch nepřichází přes noc.

Platím za to, aby můj syn nebo dcera byli v dojo místo před obrazovkou počítače. Mohl bych pokračovat dál. Ve zkratce — neplatím za karate, platím za příležitosti, které karate mému dítěti dává, aby rozvinulo své dobré vlastnosti a těžilo z nich po celý život. A jednou takto pozitivně ovlivní životy jiných.

Z toho, co jsem viděl za mnoho let, myslím, že je to dobrá investice!

Zdroj: internet